O Panně Marii Lidické aneb A přece nejsem bezvěrec

Už před dvěma lety, když předseda Českého svazu bojovníků za svobodu Jaroslav Vodička v projevu předneseném na lidické pietě vybídl kardinála Dominika Duku k zahájení procesu blahořečení lidického faráře Josefa Štemberky pro mučednictví při plnění kněžských povinností, mne zarazily reakce některých lidí. Tázali se, zda se pan předseda nezbláznil s dovětkem, že podobná výzva v projevu vůbec neměla zaznít.

Byť jsem jejich odmítavý postoj nechápala, vzala jsem jej na vědomí jako právo na vlastní názor. Doufala jsem, že časem porozumí a výzvu přijmou jako cestu ke svého druhu vyznamenání lidického faráře, k projevení církevní úcty.

To, co se dělo letos v souvislosti s instalací Panny Marie Lidické a chystanou ranní bohoslužbou konanou ještě před zahájením hlavního pietního aktu 14. června v Lidicích na nově zbudované oltářní mense, na základech nacisty zničeného lidického kostela sv. Martina, mne překvapilo ještě více. Našli se totiž lidé důrazně mši i instalaci Panny Marie Lidické odsuzující a dokonce vyzývající k jejich ignorování či bojkotování. Zarazily mne i argumentace typu, že v koncentračních táborech lidé ztratili víru a že jde tudíž o zbytečnost.

Takto kategoricky bych se neodvážila vyjádřit, protože vím, že otázka je mnohem složitější. Nejednou jsem si o tom s někdejšími vězni povídala. Vždy jsem si při tom vzpomněla na mou tetu Boženu Kopovou, zatčenou coby příslušnici komunistického odboje. Mj. prošla Osvětimí a Ravensbrückem. Netajila se, že právě tam začala věřit a modlit se. Naproti tomu Adolf Burger, vězněný i v Osvětimi prohlásil, že víru ztratil ve chvíli, kdy viděl Mengeleho vybírat si děti na pokusy. Tehdy se ptal, kde je Bůh, když tohle dovolí. Ztráta či naopak přijetí víry bylo a zůstává čistě individuálním procesem. Jeho cesty jsou různorodé.

Do Lidic přijíždí také mnoho věřících, kteří se chtějí za mrtvé pomodlit, věnovat jim tichou vzpomínku tak, jak jim to „velí“ jejich srdce, jejich víra. Proto je dobře, že oltářní mensa s keramickou Pannou Marií Lidickou byla postavena. Mši za lidického faráře pátera J. Štemberka celebroval kardinál Dominik Duka OP, který současně požehnal zde umístěný obraz Panny Marie Lidické autora Zdirada Čecha. Zdůraznil, že toto místo je ekumenické (!), což přítomnost předsedy Ekumenické rady církví v ČR kazatele Daniela Fajfra potvrdila. Ostatně ten rovněž po promluvě kardinála Duky při hlavním pietním aktu na místě někdejšího Horákova statku pronesl modlitbu.

Během mše jsem přítomné pozorovala. Zajímalo mne, jak ji přijímají. Věřící se modlili, ti ostatní stáli a tiše a pokorně naslouchali. Ač různých politických postojů či náboženského vyznání, jsme tvořili jeden celek, jehož pevným poutem je právě lidické memento. Neměli jsme problém si potom na znak smíření a pokoje podat ruce.

Lidice dávno nepatří jen lidickým. Jsou svědectvím a poučením, které lidstvo vyvozuje z válečných tragédií ve smyslu celosvětové solidarity a přátelství národů všech zemí a světadílů naší planety. Jsou tragickým příběhem o lidské krutosti vedené touhou po ovládnutí světa, po moci. Ale také důkazem, že ani mrtvé nelze umlčet, že k nám z minulosti promlouvají, varují, ukazují cestu. Tak, jak ji lidickým mužům před jejich smrtí ukazoval jejich farář Josef Štemberka.V té nelidské brutalitě  aspoň na chvilku, na hranici, která lidické muže dělila od smrti, nad zrůdností nacistů také jeho zásluhou vítězily lidství a láska k bližnímu. Jeho humanistické, nikoliv dogmatické pojetí víry, vycházející z úcty k člověku, kterého si na něm lidé vážili, onoho 10. června roku 1942 triumfovalo.

Obraz Panny Marie Lidické je jiný, než jakému jsme uvykli. Její náruč je totiž prázdná, bez Dítěte Ježíše. Připomíná jak zničení lidického kostela spolu s ciboriem, v němž bylo uloženo Tělo Páně, tak symbolicky zavražděné lidické děti. To opravdu někomu může vadit?!

Nehlásím se k žádné církvi a v Boha nevěří, přesto nejsem bezvěrec. Věřím totiž v lidství, v sílu myšlenky. Člověk přece něčemu věřit musí, jinak by jeho život byl prázdný. Proto mne oslovila Panna Marie Lidická, proto její příchod do Lidic vítám.

Jana Časnochová-Vrzalová

Tisková mluvčí ČSBS