Vážený pane prezidente, vážení ústavní činitelé, dámy a pánové, sestry a bratři, lidičtí,

často dostávám otázku, proč se pořád vracíme k minulosti, proč ji soustavně připomínáme, zda to má vůbec nějaký smysl, protože lepší je přece hledět do budoucna.

Odpovídám – nejenže to smysl má, dokonce je to nutnost. Zvláště v současnosti, kdy snahy přepisovat dějiny neustávají, ba dokonce možná sílí.

Jestliže národ své dějiny zatratí, přichází o obrovský kus sebe sama, o smysl své existence. Soudím, že novodobí upravovatelé minulosti tohle moc dobře vědí. Zajisté je jim známo, že zmatený národ, zbavený vlastní paměti – své historie, svých kořenů - se snadněji ovládá. Největším hříchem je zlomit faktům páteř.

Ptají se nás: a co budete dělat, až pamětníci odejdou na věčnost? Odpovídám: dějinná paměť nezaniká s jejich odchodem. O její uchování pečují nejen historici, ale také organizace, k nimž patří i náš svaz a rovněž některé školy, jejichž pracovníci si uvědomují, že poselství, které nesmí být zapomenuto, je důležité předávat právě mladé generaci. Proto jsme také počátkem loňského roku vyhlásili akci 1+1, jejímž cílem je, aby každý náš člen do svazu přivedl aspoň jednoho nového, který by pokračoval v práci svých předchůdců. S potěšením musím konstatovat, že lidická základní organizace a také okresní kladenská, v tomto směru patří k těm nejlepším. Daří se jim řady ČSBS rozšiřovat zejména o mladé lidi. Za to jim děkuji.

Tady, na tomto místě prosáklém krví lidických mužů všem, kteří se tážou, co budeme dělat, až pamětníci odejdou do nenávratna, vzkazuji: je třeba děti a mládež zaujmout, nabízet zajímavé podněty posilující dějinnou paměť národa. K nim rozhodně řadím vzdělávací akce zdejšího památníku pro žáky základních a středních škol nazvané Příběh obce Lidice. Pro nejmenší je určeno povídání Co mi sochy vyprávěly, které probíhá jak ve vzdělávacím středisku, tak na pietním území. Chcete-li znát, jak působí, zajděte si po skončení dnešní piety k sousoší povražděných lidických dětí, které domů aspoň symbolicky vrátila akademická sochařka Marie Uchytilová. Pohlédněte jim do očí a tiše naslouchejte jejich vyprávění. Věřte, že pocítíte, co znamená paměť národa.

Paměť národa – to jsou rovněž Čtyři malá zastavení -  průvodce lidickou sbírkou hravou formou na webu Památníku Lidice. To je také projekt Oběti a hrdinové, jehož posláním je iniciovat žáky základních a středních škol, aby pátrali po osudu obětí nacistické perzekuce z let 1939-1945 na našem území. Vždyť kolik je po naší vlasti roztroušeno pomníčků s v uvozovkách neznámými jmény. Za nimi se však ukrývají konkrétní osudy konkrétních lidí, na něž bychom neměli zapomenout.  Mimochodem, na náš svazový web v posledních měsících přichází hodně žádostí o pomoc při pátrání po předcích-odbojářích nebo po osudech lidí, jejichž jména jsou na různých pamětních tabulích.

Paměť národa pomáhá udržovat rovněž Mezinárodní internetová vědomostní soutěž Lidice pro 21. století, do které se letos přihlásilo 2509 žáků z České republiky a Slovenska a celkem 81 účastnických škol. A tak bych mohl pokračovat.  Historický odkaz, o který nám jde, se v myslích mladých lidí opravdu ujímá.

Kromě jiného to dokazují děkovné dopisy vedoucích dětských pěveckých souborů, které při pietní vzpomínce v Lidicích tradičně vystupují. Děvčata a chlapci se z Lidic domů vracejí jiní, proměnění, doslova zasažení místem, kde se odehrála hrůzná tragédie a kde mohli zazpívat. Hudbou, písní lze vyjádřit jakékoliv emoce, cokoliv. Zní-li navíc právě tady, pak v srdcích zpěváčků zůstávají Lidice možná navždy.

Vy, kteří se ptáte, co budeme dělat, až tady pamětníci nebudou, vězte, že jejich odkaz nenecháme zapadnout prachem zapomnění. Čas je neúprosný a volá po střídání stráží. My je stavíme a vkládáme jim do rukou klíč od vzpomínek, od paměti předků, protože jsme se přesvědčili, že řada příslušníků mladé generace je k ní vnímavá, má srdce dokořán a onen klíč od nás přijímá.

Děkuji za pozornost!