Partyzánská brigáda  Jana Žižky   

Jan Ušiak             Dajan Bajanovič Murzin 

PARTYZÁNSKÉ BRIGÁDY JANA ŽIŽKY,
VE KTERÉ SPOLEČNĚ BOJOVALI
PŘÍSLUŠNÍCI ČESKÉHO, SLOVENSKÉHO
A SOVĚTSKÉHO LIDU.

Partyzánská brigáda zde působila na podzim roku 1944. Činnost brigády dokládají zbytky bunkru nedaleko pomníku. Brigáda zpočátku působila v Moravskoslezských Beskydech v oblasti hor Magura, Trojačka, Kněhyně a v horské osadě Podolánky. Jejím prvním velitelem byl Ján Ušiak. Na jižní stráni hory Kněhyně (Vrchol je v 1257m.n.m.) na louce je památník věnovaný partyzánce R. Valentové a nedaleko něj studánka.
web Wikipedia uvádí o této jednotce:
První stanoviště bylo právě na Kněhyni. Ze začátku byli partyzáni na Trojačce v chatě Klubu českých turistů. Toto místo bylo, ale prozrazeno Stanislavem Kotačkou, který spolupracoval s Němci. V noci z 22.na 23.října, byla chata Němci obklíčena a začal útok na partyzány, těm se však podařilo rychle ustoupit a stáhnout se, ale lesní chata byla zničena, stejně jako zásoby potravin, zbraní a střeliva.
Nové sídlo měli partyzáni na úpatí Kněhyně. Za pomocí občanů z Čeladné byla vybudována zemljanka. V této složité situaci bylo nutné shánět nové zásoby a právě čeladenští občané jako byli Oldřich Machander a Karel Winkler, partyzánům dodávali maso. Partyzáni pokračovali v činnosti.
2. listopadu se měla uskutečnit na Čertově Mlýně schůzka s jinými partyzány. Místo schůzky bylo však prozrazeno a obklíčeno nacistickou hlídkou. Slovenský partyzán Ján Ušiak a náčelník štábu byli těžce zraněni.
Téhož dne zorganizoval velitelský štáb stíhacího oddílu pátrací akci v okruhu, kde došlo předešlého dne k přestřelce. Na místě padlo pak 6 partyzánů, mezi nimi jedna žena – Růžena Valentová. Raněný Ušiak se dostal pod ochranu partyzánů pod horu Martiňák na Horní Bečvu a pak byl převezen Oldřichem Machandrem na horní Čeladnou k Machandrům, kde mu poskytl ošetření MUDr. Oldřich Fiedl.
Němci 3. listopadu 1944 obklíčili dům Machandrových. Těžce raněný Ušiak, aby se nedostal do rukou Němců, se zastřelil. V Čeladné a v dalších obcích vyhlásili stanné právo, ve čtvrtek 23. listopadu 1944 popravili na dolní Čeladné oba pomocníky partyzánů – Oldřicha Machandera a Karla Winklera. Kolem 27 lidí bylo popraveno nebo odvedeno do koncentračních táborů. V té chvíli se ukázalo jak prozíravé bylo vyslat partyzánské organizátorské oddíly do Hostýnských a Vizovických vrchů pod vedením I.P Stěpanova a V. Švecova - Grekovského. Tam se napojily na místní odbojové skupiny a spolupracovali dokonce ze západním desantem Wolfram velitele kpt.Otiska. Jádro brigády se stále přesouvalo mezi Bystřicí p.Hostýnem, Val.Meziříčím, Vsetínem, Vizovicemi, Zlínem až k Val.Kloboukům.Z původních asi 350 mužů, kteří přešli ze Slovenska, vzrostla síla brigády na téměř 1400 bojovníků na konci války, kdy se podíleli na boji za osvobození Zlína, Vsetína, Vizovic a jiných obcí v reginu Valašska. Partyzáni nejen z brigády J.ŽIŽKY jsou v současnosti opomíjenou silou, jenž se na území silně obsazeném zkušenými silami SS a jiných jednotek německé branné moci, chopili zbraní a více než půl roku snášeli útrapy partyzánského života. V současnosti se na tyto okolnosti konce války zapomíná.